Páření žraloků na Maledivách

Už jste někdy fotografovali do sebe zakousnuté pářící se žraloky vouskaté, v noci kolem vás pomalu proplouvající manty nebo dostali při focení napohlavkováno od rejnoků? Jaký je to pocit proplouvat na nádech miliónovým hejnem barevných rybiček a žít na 43 metrů dlouhé luxusní safari lodi? To vše můžete zažít prostřednictvím videa a fotografií v tomto článku.

Na Maledivy jsem se vydal fotografovat již v roce 2014. Tenkrát jsem strávil více než 2 týdny na Ari atolu a především ostrově Dhigurah (viz tento článek). Mým hlavním cílem byl žralok velrybí, ale užil jsem si i manty a nezapomenutelnou atmosféru lokálního ostrova v Indickém Oceánu.

Řetězec 19 korálových atolů a 1196 ostrovů tvoří zemi, která je nejplošším a nejníže položeným státem světa (nadmořská výška je pouze do 2,5 m nad hladinou), patří mezi vyhledávané cíle nejen bohatých turistů, ale i fotografů mořského světa.

Maldives Princess

Proto tomu nebyly ani 3 roky a nechal jsem se zlákat k návštěvě tohoto ostrovního státu znovu, tentokrát však prostřednictvím safari lodě. Celou výpravu organizoval instruktor freedivingu, trenér české freedivingové reprezentace a člen teamu Apneaman Martin Zajac (www.apneaman.cz). Já jel pouze jako fotograf a tak jsem to měl pro jednou, co se organizace a plánování týče, bez starostí.

Letěli jsme přes Moskvu, což bylo znát především v počtu plastových lahví s "čirou tekutinou", kterými obveselení pasažéři letadla disponovali. Pilot asi jako jediný touto tekutinou nejspíše nedisponoval a tak jsme bezpečně přistáli a chvíli na to se ocitli na fantastické safari lodi.

Loď se jmenovala "Maldives Princess" (http://maldivesprincess.com/) a musím uznat, že byla skutečnou princeznou tohoto ráje. 43 metrů dlouhá, 11 metrů široká, s 11 luxusními kabinami, whirpool bazénem na horní palubě, velkou jídelnou, odpočinkovým salónkem a vždy doprovázena podpůrnou lodí Dhoni, patří k tomu lepšímu, co mohou Maledivy nabídnout. Pro některé ostřílené mořské vlky, kteří strávili nespočet nocí na mnohem menších a špinavějších safari kocábkách v Rudém moři, to byl příjemný šok.

Profackován rejnoky

První potápěčská lokalita byla z fotografického hlediska hned tou nejlepší. Šlo o ostrůvek Kanduoiygin, který se nachází kupodivu hned kousek od Male a který je spíše známý jako "Fish Factory". Ano, jak název napovídá, na ostrově se opravdu nachází rybí továrna a po mnoho let jsou zbytky z této továrny (hlavy a ocasy velkých tuňáků) házeny volně do moře. To poskytuje neobvyklou hostinu rejnokům, murénám a neskutečnému množství různých ryb.

Naše první návštěva lokality proběhla při západu slunce, tedy bez dostatečného světla pod hladinou a tak jsem toho moc nafotit nedokázal. Na zpáteční cestě jsme ale přijeli již odpoledne, sluníčka bylo více než dost a tak se "Fish Factory" proměnila ve fotografický ráj.

Potápím se už asi 12 let, ale takovéto "krmítko" jsem ještě neviděl. Desítky rejnoků různých velikostí, desítky murén různých barev, žralok kytarový, několik obřích napoleónů a milióny nejrůznějších rybiček zde proplouvaly a čekaly na večeři. Už to samo o sobě vytvářelo nespočet fotografických příležitostí. Nicméně když na betonové molo přijeli dělníci s kolečky plnými rybích hlav a vysypali je do vody přímo na nás, spustilo se neskutečné peklo. Mořská fauna ztratila jakoukoliv plachost a začal boj o žrádlo.

Rejnoci do mě naráželi, fackovali mě, murény se krmily přímo před mým objektivem a rybičky vytvořily hejna, přes která nešlo vidět skrz. Fotograficky to bylo ve finále kontraproduktivní, protože kdykoliv jsem se zaměřil na jednoho tvora, abych ho vyfotil, vjel mi v tom chaosu do záběru jiný, aby plánovaný snímek zhatil.

Jelikož jsem celou situaci fotil na nádech, byl to i zajímavý CO2 trénink, protože jsem byl kvůli fotkám snad více u dna než na hladině. Ležet na dně mělo výhodu i z bezpečnostního hlediska. Rejnoci mají na ocase jedovatý trn, který v případě sebeobrany dokážou vrazit do těla protivníka a způsobit obrovskou bolest nebo dokonce smrt (viz Stewe Irwin známý jako "Krokodýlí můž" a jeho tragická smrt v roce 2006). Když však ležíte na dně a rejnoci vás pouze "pohlavkují", jste od trnu umístěného na hřbetní straně jejich ocasu do velké míry chráněni.

S elegantními obry v noci

Potápěčsky velmi zajímavé bylo také noční potápění s mantami. Lákali jsme je na plankton, který se sjel přiváben na světla, která jsme namířili do vody. Ačkoliv jsme mantu v noci měli nejdříve pouze jednu a i když bylo planktonu ve vodě tolik, že se manta kvůli efektu známému jako "backscatter" nedala kvalitně fotografovat, byl to pro mě top zážitek celé výpravy.

Potopit se na nádech se zrcadlovkou a světly do 10 metrů, tam po tmě čekat na mantu a když se objeví, opatrně s ní kopírovat terén mořského dna nebo ji nechat točit se kolem vás, to pro mě znamená freediving. Noční interakce s tímto elegantním, pohádkovým, několik metrů velkým monstrem, navíc na nádech, zcela volně a přirozeně je prostě nepopsatelný pocit!

Páření žraloků v noci

Ke konci naší výpravy nás čekal ostrov Alimatha, který je známý především výskytem žraloků vouskatých. Šance, že je uvidíme, byla údajně 99%, jelikož i zde po mnoho let házeli obyvatelé ostrova zbytky z kuchyně do moře a mořská fauna si zvykla na "jídlo zdarma".

V noci jsme se proto doprovodnou lodí Dhoni vydali k ostrovu, naskákali do moře a žraloky začali hledat. Pověstný boj o žrádlo jsme ale očividně propásli, protože až na několik proplouvajících rejnoků, jsme žádného žraloka neviděli. Až později se objevil první a chvíli na to jsme zjistili, že skupina asi deseti žraloků spí na písku pod loděmi.

Když jsem jednoho téměř třímetrového žraloka vzbudil bleskem fotoaparátu, rozhodl se, že když už je vzhůru, využije to k páření s jednou ze samic. Páření to bylo z pohledu nezasvěceného diváka poměrně drastické, jelikož začínalo agresivním zakousnutím do prsní ploutve samice a pokračovalo třepáním, cloumáním, tlačením a otáčením, které trvalo asi hodinu. Po celou dobu byl samec do samice zakousnutý a při každém kousanci, který ploutev samice zasouval hlouběji do tlamy samce se vodou neslo silné křupnutí.

Samec samici agresivně tlačil ke dnu nebo naopak vyzvedával nad hladinu a pokud mu stál v cestě potápěč, nebral si servítky a natlačil samici přímo do něj. Sám jsem musel samici jednou odstrkovat, protože ji samec tlačil do mě a já neměl kam uhnout, jelikož za mnou bylo molo.

Asi po hodině tohoto zvláštního namlouvání samice přistoupila k samotnému aktu. Ten byl poměrně krátký a hned po něm se žraloci rozprchli. Jen vyčerpaná samice ležela nějakou dobu bez pohybu na dně a nabírala síly, než se rozhodla odplavat.

Co k páření dodat? Místní guide tvrdil, že si to samice rozhodně neužívá a je v podstatě znásilněna. Když samec není dostatečně silný a agresivní, samice se mu vysmekne a k páření nedojde. Plodit potomky tak mohou jen ti nejsilnější. Na internetu lze najít články, ve kterých vědci popisují, jak si samice, které se nechtěly pářit, zahrabávaly prsní ploutve do písku v mělkých vodách tak, aby se samec nemohl zakousnout a tím samici k páření přinutit. Názor místního průvodce tedy dává z logiky věci smysl, nicméně na internetu a sociálních sítích jsem se setkal i s několika protichůdnými názory. Všeobecně známá informace, že žralok vouskatý se páří výhradně ve dne, se zde ale také nepotvrdila, jelikož se celý akt odehrál v noci a tak jediným jistým faktem nejspíše zůstává, že za chováním žraloků je i v dnešní době spousta nezodpovězených otazníku a víme o nich pořád málo.

Maledivy ano či ne?

Jak bych měl z pohledu fotografa Maledivy zhodnotit? Z určitého pohledu je považuji za přeceňované. Doby, kdy to pod vodou kolem těchto ostrůvků doslova hýřilo životem, jsou nejspíše nenávratně pryč. Korálové útesy dnes naleznete hezčí v Rudém moři, stejně tak jako viditelnost pod vodou je v Rudém moři či na jiných lokalitách lepší. Komerce ovládla většinu ostrovů tohoto ostrovního státu a nedotčený maledivský ráj už není tím, čím kdysi býval.

I tak se zde ale nachází řada unikátních lokalit a fotografických příležitostí, které jinde na světě nenajdete. Pokud navíc chcete pobyt na Maledivách sdílet i se svou polovičkou, zůstává tento ostrovní stát na špici toho, co lze českým fotografům a potápěčům nabídnout.

Závěrem bych chtěl poděkovat Apneaman.cz za organizaci celé výpravy a také firmě VAUDE, která mě na mých foto-expedicích a výpravách podporuje.

Tak a teď už se v klidu usaďte v pohodlí svého domova, přepněte youtube do full-HD , zapněte reproduktory a ponořte se s námi na 3 minuty na jeden nádech za žraloky, mantami a rejnoky, prostřednictvím videa, které jsem pro vás sestříhal: https://www.youtube.com/watch?v=ubWKouvuFkw&t=2s